Toto stručné info o dynamickém a statickém strečinku
vzniklo na základě dvou podrobnějších článků:

Dynamický vs. statický strečink
Je dynamický strečink pouhým protažením?

Statický strečink je typický tím, že hráč, který jej provádí nejprve natáhne protahovaný sval do mezního napětí, pár vteřin v této poloze vydrží a pak sval opět uvolní. Tyto kroky se provádí pro různé svaly a šlachy těla v domnění prevence zranění a zvýšení výkonu při větší zátěži. Řada sportovních studií se přiklání ale naopak k tomu, že statický strečink nenabízí zmiňovanou prevenci zranění a dokonce, že omezuje výkon například ve vertikálních skocích, krátkých sprintech a že negativně ovlivňuje koordinaci těla, snižuje schopnost rychle reagovat a snižuje schopnost setrvat v určité zátěži... No ale to vše je ve fotbale potřeba, tak co je tedy ideální pro fotbalový výkon? Právě strečink dynamický.

Před fotbalovou zátěží je vhodnější praktikovat spíše tedy dynamický strečink, který je jakýsi přechod mezi cvičeními uvolňovacími, protahovacími, obratnostním i silovými a připravuje lépe tělo na pohyby typické pro fotbalový zápas nebo trénink.

Důvody k provádění dynamického strečinku:

1. Dynamický strečinky rozvijí dynamickou pohyblivost, která je typická pro fotbal.

2. Jsou známé studie porovnávající počet zranění v týmu aplikujícím statický strečink a dynamický strečink. Vítězně vychází dynamický strečink (tedy menší počet zranění).

3. Dynamická pohyblivost zvyšuje tělesnou teplotu jako celku i jednotlivých svalů, prodlužuje svaly, stimuluje nervový systém a snižuje počet zranění.

4. Proč by měl hráč po úvodním rozehřátí opět vystydnout v delších výdržích statického strečinku, když i protahování lze brát jako modifikaci fotbalového zatížení?

Nakonec je třeba zmínit, že na statický strečink by se úplně zapomenout nemělo, ale je třeba změnit jeho použití z časového hlediska... Tedy platí pravidlo: dynamický strečink před tréninkem nebo před zápasem, statický strečink až po.